A když procházíme jakoby opuštěnou vesnicí, jsme provázeni jen vrzáním čerstvě napadlého sněhů. Naše prchající stopy, vtisknuté ve sněhů, jsou asi jediné, co se ještě vidí. Ale ne na dlouhý čas. Jsme obklopeni opravdovou zimní atmosférou a myslíme si, že jaro ještě si nechá na sebe čekat. Jediné živé bytosti, které vidíme ve vesnici, mimo starce který nás uvítal při příchodů, je sotva štěkající pes a zvědavá slepice. Uděláme turu skrz vesnici, fotíme a natáčíme, jak jen můžeme v daných okolnostech a myslíme si, že tyto snímky budou trvat jako živé vzpomínky po dávno zapadlých letech. Tolik kolik můžeme vidět skrze padající mléčnou oponu, domky ze Šumice jsou urovnané podél dvou ulic. Osada má i římsko-katolický kostel, kde osadnicí se schází ke společné modlitbě. Vesnička se nachází v Almažových horách (munţii Almăjului), právě tak jako osada Rovensko. Je to malé společenství Čechů, přijetých z Bohemie, kteří ještě bydlí v těchto krajinách.