Hned co vyjedeme z obce Lăpuşnicel sluníčko se ztratí z nebe a začne sněžit. Jak stoupáme do Šumice, sněhová bouře se stává stále intenzívnější, sníh se začíná hromadit na cestu a když přijedeme do vesnice sotva vidíme na pár kroků před nás. Zastavíme na pravé straně ve vratech jistého domu, kde je zavěšená dobře známá značka „Poşta Română” (Rumunská Pošta). Slezeme z auta, přitáhneme oblek na sobě a schováme aparáty od sněhů. V okamžiku se objeví ve vratech stařec, s kterým se pustíme do řeči. Stařec tvrdí přesvědčivě, že je to jen pár dnů co slyšel zpívat kukačku! Rozběsnila sněhová bouře a napadaný sníh nám způsobuje radost jako malým dětem a probudí v nás vzpomínky z našeho dětství. Bohatá a konzistentní vrstva sněhu se prostírá na zem jako měkký a bílý koberec a přenáší nás do pohádkové atmosféry, k hořícímu krbu v kamnech.