Vrátíme se do vesnice, abychom se něco dozvěděli o místních lidech a řemeslech. Zastavíme u pitné vody a pozorujeme stařenu která krmí slepice. Přiblížíme se pomálu a navážeme rozhovor. Stařena, prostá a sympatická, nám toho vypráví mnohem více, než jsme se čekali, že uslyšíme. Za krátkou chvíli se objeví i stařec, trochu zmatený. „Pán domácnosti“, pravděpodobně, pozdraví vlídně a začne rozmotávat klubko vzpomínek. Prodléváme, kolik nám dovolí čas. Více posloucháme, než hovoříme. Dozvíme se, že většina mladých odjela za práci do Čech. Druzí zase se odstěhovali dolů, do obce Božovice, kvůli těžkým podmínkám, které tady panuji zvláště v zimě. Podle toho co slyšíme, je tady ještě kolem 70 obyvatelů, i když to nevypadá, že by jích ještě tolik bylo. Čas utíká. Rozloučíme se a s dobrou myslí se vrátíme k našim věcem.