Projedeme Novou Moldavou, kdysi kvetoucím havířským středem. Před obci Coronini (Pescari) zatočíme napravo. Pomálu, pomálu se přiblížíme ke břehu Dunaje, kde nás vítají ostré poryvy známého větru „košava”. Voda Dunaje a srbský břeh nám předehrávají malý show se skákavými vlnami. Vlevo, kde cesta stoupá na Svatou Helenu, na kopcích, zahlídneme větrné elektrárny, které nějak kazí přírodu a pejzáž. Hned jak opustíme obec Coronini, vidíme známou skálu „Babacaia”, věrohodný svědek časů dávno zapadlých. Za skálou „Babacaia” plave veliká bárka po Dunaji. Plave dosti rychle, vždyť klouzá po Dunaji dolů. Zařadíme i tuto ohromnou bárku do našeho alba, vedle skály „Babacaia”. Než projedeme jeskyni Gaura cu Muscă, náš zrak je zachycen pastelem s květinami roztroušenýma mezi skály. Vůně kvítí nám zahřeje duši a srdce zamrzlé v této zimě. Nemůžeme projiti kolem fialových a žlutých irisu bez abychom je obdivovali a vyfotili. Na břehu Dunaje se shromažďuji různé druhy ptáku, kteří nám poskýtají podívanou na každém kroku. Dřevěné pařezy vztyčujíce se z vody vypadají jako vojáci, kteří jakoby říkali: „Tudy se neprochází! ” Vítr se dere hvízdaje pod náš oblek a zrychli náš odchod do osady Lubkova.