Při návratu už nechceme bojovat s křovím a hledáme stopu pěšinky, která by nás zavedla do vesnice. Po více zkrácenin a okolku podaří se nám vyjít na dolejší konec vesnice, vlastně u kříže, který stojí u vchodu do osady. Od kříže ještě vystoupneme asi 500 m, odkud máme jinou perspektivu osady. Vrátíme se na hlavní silnici a projdeme vesnicí. Samozřejmě že se nemůžeme přešplhat neviditelně a nepozorovaně. Rozpozná nás mnoho lidu z vesnice a také si i promluvíme. Jistý člověk s autem se nabízí, že nás odveze až k domu kde jsme ubytovani, ale my si přejeme jít pěšky. Jsme umořeni, ale spokojeni s tím co jsme viděli. Posnídáme si u našeho přítele a pospíšíme si na Ujbanii na festival. Nezůstaneme tady ale dlouho. Vyčerpávající den, který už je za námi, hlásí se ke slovu. Jediné co nám ještě schází, jest spánek.