Sejdeme zase do vesničky, ochladíme se, vezmeme sebou vážnou rezervu pitné vody a jdeme se vyšplhat na nejvyšší pahorek z okolí, Pripurek. Čím více stoupáme, tím působivější se stává panorama kolem nás. Pole jsou většinou zarostlé. Při poslední části našeho stoupání už nemáme ani pěšinku. Nezůstává nám nic jiného než se prodrat skrz křoví, trní a dávno zapomenuté pěšinky. Konečně dorazíme až na vrchol, kde je postaven telefonní relé. Rozhlédneme se kolem nás a zahlídneme i malou částku Dunaje ve tvaru trojúhelníka. Odplata je přiměřená úsilí, které jsme vynaložili při stoupání. Nemůžeme se nasytit pohledu, ale musíme přece i slézt. I když už je 18 hodin, ovzduší je ještě horké a těžko snesitelné.