Mlha zůstává ve stráni a sluníčko nás začíná hladit se svými podzimními paprsky. Občas s námi ale zatřepá vítr, jakoby nám chtěl připomenout, že tady zima přichází dříve. Jsme trochu překvapeni a na pár vteřin zůstaneme zaraženi, když vidíme polohu vesnice. Zrovna na hřebeni! U vchodu do vesnice nás vítá kříž, který nás uvádí do světa víry. Na pravé straně, za plotem, se vidí špice křížků ze hřbitova. Za pár metru objevíme římsko-katolický kostel, postavený ve středů vesnice, u cestovní křižovatky. Domy nám dokazují, že tady jsou prosti lidé, kteří žijí podle zákonů přírody. Chrám udržuji vesničané s penězi co dostanou za domácí potraviny (sýr, smetana, máslo, mléko) a také s penězi co dostanou od turistů kteří navštěvují vesnici. Kamkoli se postavíš a rozhlédneš se kolem sebe, abys udělal nějakou pamětihodnou fotku, pozornost ti přitahuje bílý kostelíček. Jsme zvědaví, jak je to s těmito lidmi, kteří mluví česky a jejichž předkové pocházejí z Čech. Chceme se seznámit s nimi a s jejich životem. Poloha vesnice na špici vrchu, s roztroušeními domky, tě přenáší v duchů jakoby do nějaké pohádky, kterou se chystáš poslouchat u hořících kamen.