Po krátké úvaze rozjedeme se po cestě, která zabočí do levé strany, a začneme stoupat. Jedeme pomalu a stoupáme těžce po kamenité cestě, která je vymletá od deště. Polední horko nás donutí zastavit. Krásný pohled a hluboké ticho, které jsme tolik potřebovali k našemu naladění, je nejlepší odměnou. Jistý stařec pracující na poli nás zahledne a dívá se na nás trochu zmateně. Možná že se diví jak jsme se odvážili vyjet po takové cestě. Pokračujeme v naší cestě a dorazíme až k vchodu do osady. Na pravé straně nás vítá kříž a naznačuje nám, že tady žijí bohabojní lidé. Osada se nachází v Lokvovém pohoří (munţii Locvei) na průměrné výšce 600 m nad mořskou hladinou. Na první pohled všechno nám připadá jako vyříznuté z jiného světa a patřící do jiné civilizace: impozantní kostel, domy z částí seřazené a z částí roztroušené po vrších, uličky a celé okolí. Osada vypadá jako pustá, není žádné lidské stopy v poledních hodinách. Krátká procházka osadou nás vyčerpá a netrpělivě čekáme, abychom došli k domu známého osadníka. Máme v úmyslu tento dům vyfotit.